|
Že život háže ti
jen klacky pod nohy
- nevrašti obočí.
Do jiné polohy
kormidlo otočí
ten, který z oblohy
všechno tu řídí.
Zas bude dobře.
Utichne bouře
a člověk na přídi
se vystavuje slunci.
Za každou unci
radosti vděčný.
Vesmír je nekonečný
a prosím, věř mi
- nic není nemožné.
Nebouchni mu dveřmi.
Tmu má, kdo nerožne..
--------
Jó,....moře!!!
Já tu koukám do rybníka.
Po bouřce zkalen,
no....co ti mám říkat?.?.
Pekla jsem koláč
a jen oči pro pláč
mi zbyly....
měl být nadýchaný...bílý...
Zprvu šlo všechno krásně.
Recept říkal jasně:
Jeden hrnek Snahy
dva hrnky Odvahy
čtvrt kila Víry, stejně tolik Naděje.
Když bude víc, fajn, nic se neděje..
To vše míchat o moment víc, než chvilku
nakonec přidat sníh ze čtyř bílků...
Pak ještě stálo v receptáři
přání, ať se dílo zdaří..
Jenže nedaří se...
Pořád tomu něco chybí.
Tak už čtyřicátý čtvrtý koláč
budou jíst v rybníce ryby.....
----------
Ty menší ryby
požírá dravá štika.
Člověk zas na pláni
jak říká svému dvorku
jen, že mu zaclání
z bližního bez okolků
udělá nebožtíka.
Přesto je třeba doufat
a stavět nová lešení.
Jenom si zoufat
- to není řešení.
Přeju ti sílu, odvahu.
Klid, moudrost, rozvahu..
| 
